Tinderande č.3 - Kamarád kamaráda.

Téhle schůzky jsem se upřímně vůbec nebála. Tenhle kluk, jak jsem totiž později zjistila, je kamarád mého nejlepšího kamaráda. Tím pádem mi už před schůzkou vyprávěl, jak je fajn a jak se mi bude líbit. Hlavně na mě ten kluk působil fakt dobře. Pořád si z něčeho dělal srandu a hlavně i ze sebe, rozuměli jsme si.

První schůzku jsme si domluvili na Matějské. Ze začátku se mi to zdálo jako naprostý úlet, ale ve finále to nebylo vůbec špatný. Sice jsem na začátku psala, že jsem se schůzky vůbec nebála, ale znáte to. Nervozita mě na místě samozřejmě přepadla a to hlavně ve chvíli, kdy jsme se nemohli vůbec najít.

Co mě ale hodně překvapilo byl fakt, že jsme si hned ze začátku rozuměli. Nemusela jsem použít hlášku, že můj táta potřebuje jet domů. Nebo že moje kamarádka má trable a já musím jet za ní. Dokonce dnes nemusela proběhnout ani SOS sms zpráva od kamarádky. Prostě, takhle nějak jsem si představovala slovo "rande".

Na Matějské jsme ve finále byli zhruba hodinu, pak jsme se procházeli po parku. Neustále jsme si měli o čem povídat a to bylo něco, co mě naprosto fascinovalo. Po rozchodu jsem si nedokázala představit, že bude ještě někdo, kdo mi bude rozumět. Nebo, s kým si já budu rozumět. To tenhle kluk splňoval úplně na 100%.

Vídali jsme se poměrně často, chodili jsme na kávy a později jsme se scházeli u něj doma, jak už to tak bývá. On o celém tomhle "projektu" věděl, já si dojela svoje poslední kluky, kteří mi zbývali a pak jsme se nad těmi historkami večer bavili. A já už si představovala, jak bude tenhle příběh končit nějak "A jsme spolu dodnes." nebo "A neuvěříte, ale já se zamilovala."

Očekávala jsem šťastný konec, všichni v mém okolí ho očekávali. No ovšem skončilo to tak, že začal psát zprávy mé kamarádce a ve finále to všechno ukončil jednou ušmudlanou sms zprávou. A v tu chvíli jsem se já zařekla, že mi za to žádná sázka nestojí se takhle ničit. Ono, ač se to nezdá, tak ten kluk mi byl tak blízko mému srdci. A najednou, ze dne na den bylo všechno jinak. A vlastně, co jsem čekala? Tak jak ten vztah začal (na internetu), tak také skončil (sms zprávou). Žádný osobní kontakt, rozloučení, nic..

Musím říct, že mě tohle docela proškolilo. Nevěřit někomu hned a hlavně nedělat tak ukvapené závěry. Tohle celé divadélko trvalo ani ne měsíc, ale mě přišlo, jako kdybychom se znali roky.

Máte nějakou podobnou zkušenost? Klidně se můžete podělit.

Já se na Vás budu těšit někdy příště.

Vaše Blondýnka v Praze ♥️