Tinderande č.1 - nejhorší a nejlepší rande v životě.

Není to tak dávno, co jsem se s mojí nejlepší kamarádkou rozhodly uzavřít nějakou nesmyslnou sázku. Při tom vymýšlení, co by to asi mohlo být jsme si zároveň stáhly Tinder..no a pak ten debilní nápad přišel!

Vypadalo to asi nějak takhle..
Já: "Ty jo, nedokážu si představit, že jdu ven s nějakým cizím klukem."
M: "Tak to můžeme vyzkoušet."
Já: "A co jako?"
M: "Naše sázka bude vypadat tak, že vyhraje ta, která půjde do konce měsíce ven alespoň se třemi kluky. A vyhraje ta, která půjde ven s největším počtem kluků."

No a tak vznikla ta nejdivnější sázka, kterou jsem kdy uzavřela.

Upřímně, ti kluci se na Tinderu jen sypou. Mám ho asi 3 dny a z toho už asi 20 pozvání ven. No tak jsem jedno to pozvání neodmítla a to mělo hlavně jeden jediný důvod..před rokem jsem dostala boxovací rukavice a nikdy jsem je ještě nevyužila. No a tenhle kluk dělal box, takže parádní příležitost jak je využít, že? Hned druhý den mě pozval na trénink, že se k němu mohu přidat. Upřímně, jsem nezaváhala ani chvilku, protože jsem si říkala, že zabiji dvě mouchy jednou ranou.

To jsem ale ještě upřímně netušila, jak to dopadne. Já dávám hrozně moc na první dojem. První dojem u mě vytváří všechno ostatní a tenhle kluk na mě nějak na první dojem vůbec nezapůsobil. Nemám nic proti vadám řeči, stylu oblékání a nebo celkové vizáži..ale jak říkám, první dojem je první dojem.

Takže, klučina si to za mnou přicupital s tzv. "havlovkách". Já tenhle styl a typ kalhot naprosto nenávidím! Pokud někdo nevíte o co přesně jde, tak je to ten typ kalhot "čekal velkou vodu". Další věc co nemám ráda je "šmajdání" bot..chápu, že to člověk neovlivní. Jenže když vím, že mám takový problém, koupím si boty kožené nebo koženkové, rozhodně ne látkové! No a jako poslední...ráčkoval! Jak říkám, nevadí mi vady řeči a rozhodně se za to nikomu nesměji, ale prostě v téhle situaci mě to upřímně překvapilo.

Kafe a celá schůzka v kavárně probíhala docela příjemně. Klučina se vyptával, já odpovídala...hezky jsme si pokecali. Když přišlo na přechod na box, dostala jsem se do docela silné nervozity a tak nějak jsem pomalu přestávala mluvit. Jemu to asi došlo, tak jsme zaplatili a vydali se na poměrně dlouho cestu. Jela jsem poprvé v autě s úplně cizím klukem - upřímně to bylo dost divný, nikdy totiž nevíte jak ten druhý umí řídit, haha. Ještě k tomu jsem své auto zaparkovala na místě, kde se nesmí dlouho stát a já tam stála už 3 hodiny..byla jsem tedy ještě o chlup nervóznější, páč jsem se dost bála, že tam přijdu a auto bude fuč nebo budu mít za stěračem lísteček. No a to úplně nechci, že jo.

Po příchodu do tělocvičny moje nervozita nabrala na neskutečné obrátky a dokonce se mi hlavou honily myšlenky jako "Co když teď uteču? Bude mě hledat?" Omg, jasně že by mě hledal. Ještě že mě tohle hodně rychle přešlo, rychle jsem se převlékla a šla hledat záchod, protože jsem samou nervozitou začala potřebovat na malou..Jenže víte co? Dámské záchody tam nikde nebyly! Nedokázala jsem si ani představit ten trapas, jak jdu na pánský a on mě tam pak najde..Ok, tak se prostě asi počůrám no.

Box začal, ještě před začátkem jsem dostala instrukce, že se mám jít představit nějakému Pavlovi myslím. Ok, tak jsem šla. Pavel byl docela v pohodě..dokud nezačala hodina.

Jako první přišla rozcvička. Upřímně, kdo mě zná ví, že se nikdy nepotím, ale po 60 angličácích a asi 50 kolečkách okolo tělocvičny jsem byla na pokraji zhroucení. Bohužel, byli jsme teprve v půlce. Přiznám se, že jsem to pak dost flákala, protože už jsem prostě nemohla. Pak jsme dostali pokyn obléct si rukavice a udělat si dvojice. Haha, naivně jsem si myslela, že když jsme přišli spolu, jsme automaticky dvojice. No ale to jsem se sakra spletla! Šel k nějakému svému kámošovi a na mě zbyl 12ti letý chlapeček. Nakonec jsem za něj byla docela ráda, protože když jsme dělali něco s "lapama" (ani nevím jestli je to slovo správně), tak by mě ten můj pravděpodobně odkopl až do Itálie.

Na konci hodiny jsem se zeptala holek v šatně, kde jsou tady záchody. Jedna z nich se mě hned ujala a odtáhla mě na záchody. Ještě než jsem tam vstoupila mi oznámila, že jsou spojený s klučičíma, tak se nemám leknout kdyby něco. Paráda, líp už to skončit ani nemohlo.

Celá hodina byla fakt super, šla bych klidně znovu. Ovšem, kdyby tam nechodil ten kluk. Což je docela velký háček.

Moje první rande naslepo byl trochu propadák. Nejde tak ani o to, jak ten kluk vypadal nebo jaký byl, jen my dva jsme prostě do sebe nějak nezapadli. Upřímně ani nevím, jestli se dá zapadnout do někoho, koho poznáte na internetu.

Těšte se na další díl a můžete mi do komentářů dát vědět, jestli máte s něčím podobným zkušenosti? Nebo jestli jste dokonce poznali svého vyvoleného a nebo svou vyvolenou na seznamce?

Budu ráda za každou zkušenost a já se jdu vrhnout na hledání další oběti.

Mějte krásný zbytek týdne!