Jednak je to sranda a druhak poznávám nové lidi. Někteří z nich jsou docela fajn a klidně bych s nimi někam zašla ještě někdy.
To se například týká tohohle klučiny. Jmenoval se Dominik. Upřímně jsem mu dala "lajk" jen kvůli tomu, že měl stejnou rasu psa jako mám já. Takže jsem si říkala, že když to bude tragédie jako bylo to předtím, tak aspoň nějaké společné téma budeme mít.
První šok přišel v momentě, kdy jsem ho absolutně nepoznala. Čekala jsem úplně jiného kluka, podle fotek se ten druhý prostě špatně odhaduje. To už jsem ale zjistila hned na první schůzce.Tenhle kluk měl hlavně jiný vzhled vlasů než na fotkách a o to větší překvapení to pro mě bylo.
Nakonec jsme se samozřejmě našli a vyrazili jsme vstříc dobrodružství. Čekala jsem, že bude mít trošku nějak určený plán, co by asi zhruba chtěl dělat. To jsem se ale spletla, tenhle klučina absolutně nevěděl a nechával všechno na mně. Jenže kdo mě zná ví, že jsem nerozhodná a radši budu trpět než abych přiznala barvu, že tohle prostě nechci. No a tak jsme se nakonec vydali na procházku.
Ušli jsme asi 5km, byla mi docela zima ale nedala jsem to znát. Samozřejmě, jsem ženská že jo. Po chvilce, která netrvala nijak dlouho, už mě to chození nebavilo. Ale on vypadal, že ho to snad teprve teď začalo bavit. Mluvil převážně on, což mi moc nevadilo. Jsem docela stydlivá, mluvím jen pokud mi někdo pokládá otázky. Tenhle kluk mluvil sám od sebe. Ze začátku mi vyprávěl celkem vtipné historky, například jak si jel koupit psa a zapomněl si doma peněženku. Já už si ten příběh úplně celý nepamatuji, ale vím že jel zhruba 100km a musel se tedy vrátit. Samozřejmě, cizímu neštěstí se zasměje každý a kor když se tomu směje sám "majitel" trapasu nebo-li neštěstí. Asi tak 3/4 celé naší schůzky tvořila debata o našich psech. Čím Charlieho krmím, co dostává za odměnu, jaké jsem jeho nejoblíbenější pamlsky, jak se naučil chodit čůrat ven?, apod. zajímavé otázky. Já jsem s radostí odpovídala a pak poslouchala jeho metody, zvyky a návyky. O psech se bavím ráda, takže mi tahle celá debata nějak nevadila.
Co ale úplně zabilo můj zájem byl fakt, když se mi začal chlubit s tím, že přišel o řidičák. Nejdřív jsem si říkala jako: "Jo dobrý, tak se třeba vybodoval a nebo udělal nějakou klukovinu, jako je třeba alkohol nebo tráva." Ale to jsem se sekla. Tenhle "frajírek" totiž způsobil vážnou dopravní nehodu. Já upřímně bych se s takovým faktem vůbec nechlubila no a už vůbec ne na svém rande. Ale což, on měl hroznou potřebu mi to povědět a dále rozebírat. Takže zbytek naší schůzky zabrala debata o jeho dopravní nehodě a o tom, jak je hustý, když porušuje předpisy.
Upřímně jsem si pak vymyslela, že už budu muset jít a tátovi jsem napsala, jestli by mě nemohl vyzvednout, že mi není dobře. Táta tedy přijel a já jela domů.
Pár týdnů jsme si ještě psali, jenže mě nějak odradil fakt, že je ten člověk takový "chlubílek" s takovou vážnou věcí. Moc tyhle namachrovaný cápky nemám ráda. Ale jako kamarád by byl asi fajn, čas od času si ještě napíšeme ale nic velkého neplánujeme. On si teď bude dělat řidičák a já se budu modlit, aby už dostal rozum.
Jaký máte názor vy na takový typ lidí?
Budu se na Vás těšit někdy příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat